Děti mají své radary a přesně vědí, kdy je aktivovat. Že o tom nevíte? Vážně? A co ve chvílích, kdy zakopnete malíčkem o postel a nevybíravě zaklejete? Vždy si z proudu slov vyberou ta, která rozhodně nemají! Co ve chvíli, kdy si chcete s teplou kávou vyložit nohy nahoru? Zrovna ve chvíli, kdy se ozve ve vaší hlavě božské vydechnutí: ,,Konečně!“, se z chůvičky vyline dětský pláč!? Nebo ta chvíle, kdy sedíte na dětském hřišti, dítě si hraje a absolutně o vás nejeví zájem, přesně do doby, než potřebujete kamarádce sdělit něco extra důležitého, co rozhodně není pro dětská ouška? Najednou se děťátko promění v kouli na noze, které se ne a ne zbavit. A je po rozhovoru. A co ještě ta chvíle, kdy se chcete po celém dni přitulit k partnerovi, ale mrňous najednou musí být nutně mezi vámi!? Už jste si na ty radary vzpomněli? Myslela jsem si to.
Radar na sprostá slova a schopnost si takové pojmy osvojit je jeden z nejvyvinutějších radarů vůbec. A má ještě jednu nebezpečnou vlastnost – jeho uvedení do provozu přichází v naprosto nečekaný okamžik. To máte tak. Řídíte a najednou vám nějaký umělec nedá přednost, zaklejete. V tu chvíli se chytíte za pusu a vyděšeně mrknete do zpětného zrcátka, ve kterém spatříte vašeho potomka věkově na rozmezí kojence a batolete, jak si vesele pokyvuje hlavou a zkouší tvořit bublinky z vlastních slin. Spadne vám kámen ze srdce a sama sobě se zasmějete, jak jste si mohla myslet, že by vás to malé miminečko vnímalo, natož, aby se naučilo hovořit vaším nelichotivým jazykem. A tady vás ten malý ďáblík přelstil poprvé a zanedlouho už ta všechna vaše slova tahá z rukávu jako Večerníček pohádky! A vždycky v těch nejvíc vhodných chvílích. Garantováno.
Třeba takové letiště. Pro malého zvědavce naprosto ideální místo k rozvíjení konverzací s cizími lidmi. A ono to nekonečné čekání spolu s cestovatelskou euforií přímo vybízí k povídání si s ukecaným capartem. Jistě, některým jedincům malé dítě při cestování překáží. Jenže taková malá copatá holčička v roztomilých šatičkách, která špatnou náladu mívá málokdy, rozdává své rozkošné úsměvy na všechny strany a neustále něco brebentí, ať má publikum nebo ne, to je zkrátka magnet na lidi.
,,Do prd*le! Házet ten jogurt do batohu byl ku*va blbej nápad, ty vole!“, sdělí zhruba dvacetiletý cestovatel v řadě před námi svému parťákovi. Po následném uvědomění, že byl možná hlasitější, než chtěl, se rozhlédne po okolí a praví směrem ke mně: ,,Pardon za sprostá slova, neuvědomil jsem si, že za mnou stojí děti.“
,,To je v pořádku, ona zná už bohužel i horší výrazy,“ rozpačitě se usměji a modlím se, ať si mé dítko ničeho nevšimlo.
Ale ono všimlo. Jistě, že všimlo. Má radary.
,,No jo, já umím i „ko*ot“, znáš to?“, chlubí se malá dobrodružka s důležitým výrazem, za kterým skrývá fakt, že vůbec neví, co dané označení znamená.
Rudnu.
Postarší paní ve frontě se snaží zachránit situaci, jemně položí ruku na mé rameno a říká: ,,No jo, to je v dnešní době hned, všechno ty dětí slyší v televizi nebo na ulici a pak si to předávají ve školce.“
Vděčně na ni pohlédnu a věřím, že trapný rozhovor je u konce. Moje malá to rozhodně ale nevzdá bez boje: ,,Ve školce nee! Já se to učím od maminky! Ona každou chvíli nadává. Ne mně, to je jasný. Ale tak různě.“
Dvojice mladíků vybuchne smíchy, já se chci propadnout do země.
,,Chcete taky něco naučit?“, mrkne na ně spiklenecky dcera.
Než se stačí kolega z fronty nadechnout, narychlo posazuji dceru na kufr se sedátkem, do ruky jí vecpu jahodový koláček a s výmluvou návštěvy toalety prchám z místa činu.
Nikdy nepodceňujte dětské radary! A čeká-li Vás cesta s dětmi, pořiďte si kufr MiaMily a zásobu svačinek Kiddylicious. Jsou to tajné zbraně pro přežití cestování s malými upovídanými dobrodruhy. A taky k udržení iluze, že máte své dítě alespoň na chvíli pod kontrolou.
Autor článku: Kateřina Zívrová
